Příběhy našich klientů

Ivaně bylo 17, když otěhotněla. Sama vyrostla v ústavu a partner dítě nechtěl. Ona se o miminko chtěla starat, ale nevěděla, kde bude bydlet, z čeho bude žít a jak to vše zvládne. S podporou pracovníka služby se podařilo nalézt bydlení, vyřídit dávky a po narození syna jí pracovnice podporovala v péči o dítě. Dnes je Lukáškovi jeden rok, je z něj zdravé a spokojené dítě. Společně s Ivanou se podařilo po dlouhé době kontaktovat také její tetu, která s Lukáškem občas pomůže.

Šmídovi mají pět dětí. Bydlí ve starém domku. Protože neplatili za energie, mají odpojenou elektřinu, neteče jím teplá voda. Nemají dostatek peněz na jídlo a oblečení pro děti. Děti nechodí do školky, docházka nejstaršího syna do školy je také nepravidelná. Ve spolupráci se sociálním pracovníkem se podařilo oddálit exekuce a vyřídit splátkové kalendáře, znovu zapojit energie. Maminka se naučila lépe hospodařit s penězi a starat se o domácnost, děti chodí pravidelně do školky a do školy. Proto už nemá obavy, že by děti musely z domova odejít.

Mirce je 40 let a dvě její starší děti vyrůstají od kojeneckého věku v rodině pěstounů. Tenkrát měla problémy s alkoholem, otec dětí se choval často agresivně. Když byla Mirka v 7. měsíci těhotenství, sociální pracovnice z úřadu jí nabídla službu Podpory – měla totiž obavy, že Mirka péči nebude znovu zvládat, že i ona sama z toho může mít strach. Společně s pracovnicí postupně vyřešila bydlení, připravila všechny věci pro miminko. Chce být dobrou mámou.

Velkou část dětství strávila Adriana v dětském domově. Matka jí zemřela, když jí bylo šest, v 16 letech si jí vzala babička do pěstounské péče. Ta výchovu moc nezvládala, Adriana nechodila do školy, toulala se a záhy otěhotněla. Všichni na ni naléhali, aby šla na potrat, což odmítla. Často vzpomínala na svůj život v dětském domově a touhu po matčině objetí. Chtěla být svému dítěti lepší matkou. S pracovnicí Amalthey se začala připravovat na příchod miminka, včetně zajištění základní výbavičky a vhodného bydlení. Protože byla nezletilá, byla potřeba vyřešit otázku otcovství a zodpovědnosti za narozené dítě. Po porodu syna Jiříka byla nejistá, bála se, že péči nezvládne, proto se pracovnice zaměřila na podporu matky v oblasti péče o dítě a jeho rozvoj, důležitá byla práce na posilování vztahových vazeb mezi dítětem a rodiči. Adriana se vše rychle naučila a za pomoci babičky a partnera zvládá péči o synka dobře. S pracovnicí dnes řeší jen úřední záležitosti, se kterými se neví rady. Až bude Jiřík větší, chtěla by pokračovat ve studiu.

Moničino dospívání bylo náročné, táta odešel, se čtyřmi mladšími sourozenci bojovala o matčinu pozornost, nakonec nedodělala střední školu a odstěhovala se ke svému příteli. Při jednom z večírků se stala obětí násilné trestné činnosti. Prožitý zážitek byl natolik traumatický, že začala hodně pít alkohol, aby zapomněla. Když otěhotněla, otec dítěte ji opustil. Ujala se jí teta, bohužel nebylo možné, aby u ní zůstala i po porodu dítěte. Když Monika začala spolupracovat s Amaltheou, potřebovala podpořit v léčbě závislosti, pomoci při hledání vhodného bydlení pro ni a dítě, při pořízení nejnutnější výbavičky pro miminko, společně řešily finance i vztahy v rodině. Narodil se Tomášek, díky nadaci se podařilo sehnat finance na pronájem. Monika se začala ambulantně léčit ze závislosti. Je to běh na dlouhou trať, čehož si je vědoma. Ne vždy je vše růžové, ale s podporou sociální pracovnice, rodiny a nejbližšího okolí má velikou naději, že to zvládne.