Projekt Bezpečí dítěte při setkávání s vlastními rodiči a při jeho návratu domů

projekt podpořen nadací Sirius
doba realizace projektu: 1. 6. 2016 – 31. 3. 2019
partner projektu: Latus o.p.s.

Hlavním posláním projektu je vytvoření kritérií pro rozhodování o tom, zda, jak a jakou formou má být dítě v náhradní rodinné péči v kontaktu se svými vlastními rodiči a kdy je vhodné uvažovat o návratu dítěte zpět domů. Kritéria, vytvořená ve spolupráci s OSPOD, odborníky na sociálně-právní ochranu dětí, mladým člověkem, který sám vyrostl v náhradní rodinné péči a partnerem projektu Latus o.p.s. a pilotovaná v praxi v rámci Pardubického a Plzeňského kraje, zpracujeme do publikace, kterou budeme šířit s podporou Ministerstva práce a sociálních věcí do praxe po celé ČR.

Popis projektu:

Aby se dítě vyvíjelo ve zdravou osobnost, potřebuje mít nablízku dospělou osobu a zažívat s ní stabilní bezpečný dlouhodobý vztah – to je i východiskem našeho projektu. Dítě vyrůstající v náhradní rodině tedy potřebuje mít dobré vztahy s náhradními rodiči. S těmi žije, na ty se obrací o pomoc, ti mu pomáhají zvládat těžkosti a stresové události. S ohledem na kontext odchodu dítěte z vlastní rodiny má však dítě také různě kvalitní a různě intenzivní vztah se svými rodiči. To je třeba respektovat a právě proto je třeba věnovat velkou pozornost tomu, jak odborníci nastavují pro dítě kontakty s jeho vlastní rodinou a jak náhradní rodiče v tomto dítě podporují.

Cílem projektu je nejen vztahovou vazbu dítěte s dospělým zdůraznit jako základní východisko sociálně-právní ochrany dětí, ale hlavně odpovědět na zásadní otázku, jak a dle čeho vyhodnocovat, zda se dítě může vrátit zpět do péče rodiny, případně jak může být se svou rodinou v kontaktu.

Pracovníci zodpovědní za rozhodování o kontaktu dítěte s rodinou si musí být vědomi toho, v jaké situaci se dítě nachází – nakolik má pevný vztah se svými náhradními rodiči. Tedy musí umět odpovědět na otázku, zda pracujeme na jeho návratu zpět k rodičům, anebo počítáme s dlouhodobým umístěním dítěte u náhradních rodičů – dle toho musí být kontakt nastaven. Hlediskem v této situaci přitom není jen přání rodičů, ale zejména potřeba dítěte mít milujícího stabilního dospělého, který pomáhá vyléčit těžkosti, které už dítě zažilo v minulosti (odebrání, odmítání, nepřijetí, ztrátu blízkých, atd.). Projektem usilujeme o to, aby rozhodování pracovníků stálo na jasných důkazech a objektivních informacích, nikoliv pouze na pocitu pracovníka či podléhalo současným trendům, které nemusí být a nejsou vždy v zájmu dítěte. 

Při tvorbě kritérií pro zhodnocení kontaktu dítěte s rodinou zohledníme doposud provedené výzkumy. Ve spolupráci s dalšími odborníky ze státní i nestátní sféry rozpracujeme konkrétní nástroj pro sociální pracovníky, který jim v praxi pomůže najít pro každé dítě vhodné nastavení kontaktů, což je nutnou součástí Individuálního plánu ochrany každého dítěte. V rámci přímé práce s dětmi, rodiči a náhradními rodiči v praxi ověříme, nakolik je nástroj využitelný a u dětí, u kterých bude použit, dojde k případné revizi kontaktů s rodiči tak, aby to lépe odpovídalo situaci a potřebám dítěte.

Výstup projektu ve formě publikace zajistí přenositelnost nástroje do další praxe a větší metodickou podporu sociálním pracovníkům OSPOD i NNO v oblasti kontaktů dětí s vlastní rodinou. Za důležitý výstup považujeme také podpořené konkrétní děti a jejich rodiče a náhradní rodiče.